pátek 23. ledna 2009

Tak mi ňák docházejí síly...

Po několikaměsíční sinusoidě intenzivního psaní či učení a stejně intenzivních mezipřestávek, po zdárném obhájení diplomky a složení většiny státnic, kde se vzalo, tu se vzalo, všechno se vyplo. Oči odmítají číst, ruka odmítá psát, hlava odmítá myslet... adrenalin se odstěhoval. A přede mnou stále hromada syntaxe, stylistiky, didaktiky,...
Dosud jsem, přiznávám, chtěla jedničky. Teď už chci jediné: aby to konečně bylo za mnou.
Já už prostě nemůžu.

sobota 10. ledna 2009

Povánoční a předstátnicová

Je to k neuvěření, ale v poslední době skutečně dávám přednost učení před vysedáváním u internetu, takže je to vidět i tady. Jenže jelikož se mi dneska, vlastně docela omylem, povedlo najít weby dávných oddílových kamarádů a zdržela jsem se už na nich, přišlo mi, že nemůžu zanedbávat ani bloček a nepřidat alespoň pár aktuálních slov.
Blížící se státnice mě přiměly tahat s sebou matiku a pedagogiku i po povánočních návštěvách na Moravě a světe div se, docela jsem se i učila, jen jsem to úplně nepřeháněla s tempem a intenzitou (což mi zůstalo dodnes, ajajaj). Pěkně jsem studium prokládala odpočinkem u Bangu, Osadníků, kytárky, na běžkách a procházkách a bylo to fajn, obzvláště rodinná pohoda u Vráželovic na Hovězí nás příjemně naladila do dalších dní. A aby toho nebylo málo, částečně nad angličtinou, ze které státnicuju nejdříve, a částečně nad naší novou deskovkou Agricola (btw. fakt good, přijďte si zahrát!) jsme si s Mýšou, Matějem a psiskama (a po večerech samozřejmě i s našimi muži) zpříjemnili i několik dní tohoto týdne.
Jinak si tu a tam odskočím do práce (v JCL toho mám naštěstí po Vánocích hodně málo, některé kurzy skončily a jiné se teprve rozjedou během ledna, vedle toho mi ale přibyly studentky maďarštiny a dva kurzy dětské angličtiny, což jsou takové sladké bonbonky mého učitelského povolání) a samozřejmě se věnuju pejsce, aby nám přes zimu moc nezvlčila. A jelikož se už několik týdnů neobjevila hodina lovečáku, začali jsme zkoušet "hop!" a "tunéééél!" na agility a máme z toho obě radost.
A teď už opravdu konec prokrastinace (to jsem se naučila pěkné nové slovo, co? :))), pro dnešek jsem se rozhodla kousek posunout největšího strašáka - matiku, takže přískokem vpřed, spojka, plyn... jedééém!