Tak mi ňák docházejí síly...

Po několikaměsíční sinusoidě intenzivního psaní či učení a stejně intenzivních mezipřestávek, po zdárném obhájení diplomky a složení většiny státnic, kde se vzalo, tu se vzalo, všechno se vyplo. Oči odmítají číst, ruka odmítá psát, hlava odmítá myslet... adrenalin se odstěhoval. A přede mnou stále hromada syntaxe, stylistiky, didaktiky,...
Dosud jsem, přiznávám, chtěla jedničky. Teď už chci jediné: aby to konečně bylo za mnou.
Já už prostě nemůžu.