Pikantní kuřecí nudličky s jablky

S recepty se na tomto blogu často nesetkáváte, ale včerejší večeřový experiment se podle mého názoru natolik povedl, že by byla škoda nechat si tu baštu jen pro sebe. Takže vařečku do ruky a jdeme na to!

Pro 4-5 hladových krků potřebujeme:
- kuřecí maso, ideálně prsní řízky (klasické balení cca po čtyřech)
- 6 a více lžic olivového oleje
- 2 lžíce medu
- paličku česneku
- lžíci solamylu
- lžíci grilovacího koření
- sůl
- pár kapek tabasca nebo ždibec jiné pálivé věci, já použila maďarskou mletou papriku Erős Pista, ale stačila by myslím i trocha chilli
- 4 jablka (radeji kyselejší)
- k dochucení může posloužit citrónka
- neuškodí pár arašídů
- jako příloha je vhodná rýže (v našem případě ozvláštněná rozinkama)

Příprava je jednoduchá:
Maso nakrájíme na nudličky a necháme přes noc naložené v marinádě z oleje, medu, grilovacího koření, oloupaných celých stroužků česneku, trošky pálivé ingredience, solamylu a soli dle odhadu. Celou směs je vhodné pravidelně míchat a nebo ji uzavřít do igelitového sáčku a čas od času obrátit. Druhý den tuto směs cca 5 minut restujeme, pak k ní přidáme na tenké proužky nakrájená jablíčka a pokračujeme, dokud nebude maso hotové. Kdo chce, přidá i arašídy, neuškodil by třeba banán. Hotovou směs dle potřeby dosolíme či dochutíme citronovou šťávou a dle všeho by ji při podávání šlo ještě posypat strouhaným sýrem nebo nivou (nicméně dost chuti to má i bez toho.) Rozinky jsme do rýže normálně zamíchali po jejím uvaření, ale pro fajnšmekry přidávám odkaz na správnou přípravu této přílohy.

Nám moc chutnalo, snad bude i vám!

O kohoutkovi a slepičce - tak trochu jinak

Je mi jasné, že většina z vás neumí maďarsky, i tak vám ale vřele doporučuju ke shlédnutí maďarskou lidovou pohádku o kohoutkovi a slepičce, kterou jsem dnes objevila na YouTube. Je totiž tak trochu jiná. Nejen, že ten, kdo v ní běhá od čerta k ďáblu, aby zachránil svou milovanou polovičku není slepička, nýbrž kohoutek, ještě na vás jako bonus čeká skutečně netradiční závěr. Kdo dokouká, nebude litovat :)

Celá a odpočatá?

Čas běží zrychleně a můj virtuální život jako by se zastavil. Tedy skoro, občas vyřídím nějaký neodkladný mail. Na internetu sedím tak málo, že dokonce zapomínám kontrolovat spřátelené blogy a ztrácím přehled, co se kde jinde šustne. Naštěstí toho moc nešustí... nebo možná naopak, jen to nikdo nezaznamenává. Je to tím létem, nebo na nás zároveň doléhá blogovací únava? Můj blog každopádně pracuje i za mě. Díky seriálu Jak na maďarštinu (neměla bych zahálet a radši přidat další díl) nemám nouzi o návštěvníky, z nichž někteří se po čase přesouvají do kolonky kamarádi nebo alespoň známí. A nebo zaměstnavatelé, jako teď naposledy. Včera jsem dodělala svůj první překlad pořadu pro TV Paprika, jen tak dál. Chvíli jsem tedy bojovala s pokušením vše odmítnout a raději si mnohem snáze přijít k penězům učením, ale zvítězilo lákadlo nové zkušenosti a políčka v životopise.
V jazykovce také nezahálím. Po drobných zmatcích na začátku jsem si přebrala všechny své hodiny a v ranních a předvečerních časech teď většinou pracuji. Česká spořitelna, AXA, Tesco... mezi tím venčit pejsku, dospávat nedospatelné, venčit pejsku... a někdy něco pojíst. V James Cooku si pro mě hned na začátku připravili malý dáreček v podobě začátečníčka na maďarštinu, juch. Kde se to štěstí bere?
O víkendu jsme navštívili Turnov a Hrubou skálu a vzali tak naši malou dračici na první větší výlet. Z cesty vlakem nebyla odvázaná, hlavně proto, že je čím dál větší a stěží už se schoulí na klín jen jednomu páníčkovi, aniž by jí nějaká ta končetina neustále sjížděla na sedačku. A to je, chápu, iritující :) Další cestování nás čeká zítra, tentokrát však autem. Krátká návštěva studéneckého příbuzenstva, svatba M&X v Hovězí a nedělní přesun na tábor do Svojanova. Psí tábor, pokud to nevíte. Musíme žraločka socializovat. Uvidíme, která z nás dvou se vrátí celá a která odpočatá.