Tenhle příspěvek jsem se rozhodla napsat v rámci přípravy na nevyhnutelné. Právě jsem se vrátila s Fel od veterináře. Statečně cupkala, čerstvě ostříhaná stará dáma, což ovšem nic nemění na tom, že několik hodnot v její krvi je mnohonásobně nad horní hranicí normálu. Minule pomohlo pár dní na kapačkách a prášky, po kterých jí nebylo dobře a skoro nežrala, což je co říct u psa, který skoro nic nemiluje víc než dobrý žvanec. Čtyři dny kapaček přepočteny na měsíc nic moc a měsíc zdánlivě pohodového života... no nekup to.
Myslím, že ona by to už podruhé nekoupila, a že si to myslela i paní veterinářka, odvedla jsem si ji zase domů.
Zatím ještě běhá a když se otevřou dveře od bytu, pokusí se radostí i vyskočit. Pořád ještě miluje piškoty. Pozná své lidi a vrtí na ně ocáskem. Až tohle všechno přejde, nastane prý čas.
Příspěvky
