Tak jak se cítíš, novomanželko!

Takovéto zajisté dobře míněné věty na mě útočí ze všech stran. "Povídej, jaké to je!" "Tak co, mladá paní, co se změnilo?" Připadám si, jako bych se v sobotu večer nejmíň přestěhovala na jižní polokouli, nechala si odoperovat ledvinu nebo narůst velbloudí hrb. Asi to se změnilo.
Možná bych měla vydat tiskovou zprávu: vše při starém, v garsonce meluzína, teplé jídlo jen příležitostně, málo piju a chce se mi spát... Pokud si pamatuji, jsem to pořád já.
Ale tak abych nebyla škrt, něco nového přeci jen přidám k dobru: ještě stále jsem nerozčesala vlasy, do telefonu se pro jistotu nepředstavuju a nikdo mi nevěří, že ta osoba na fotkách není moje vzdálená příbuzná. Asi je přestanu přesvědčovat.

Tony Hawks: Okolo Irska s lednicí

Po červnových zkouškách jsem potřebovala relaxovat a nic než relaxovat. Jenže až tak úplně jsem si to nemohla dovolit, a tak jsem se rozhodla oddat se alespoň relaxačnímu čtivu. Sáhla jsem po "ledničce" a vyšlo to. Literatura je to nejen skutečně odpočinková, ale i tak trochu cestopisná a filosofická zároveň, protože filosofie ledničky je zkrátka nepřekonatelná. Inu kdybyste se na flámu vsadili, že objedete Irsko stopem s tímto nemalým kuchyňským spotřebičem po boku, také by vás to přivedlo k nejrůznějším úvahám (pokud ne rovnou do blázince). Joj, cestovatelské naladění k létu patří, možná teď pod vlivem dobré knihy pouvažuji, který spotřebič provezeme my po Skotsku. Ale asi budou stačit naše "ultranové" trekové hůlky, co jsme v sobotu dostali darem.

Zvěrstvo - Zvěrosnubnost

Od Muzejní noci uplynulo již několik týdnů, nicméně dojmy z jedné z námi navštívených výstav stále neutuchají a hlásí se o publikování. Ne, neokouzlili nás nejvíce pánové Kupka s Mondrianem, byť jsme byli mezi těmi šťastlivci, kteří do Musea Kampa zavítali hnedle mezi prvními a nemuseli stát hodinové fronty. (Nicméně podotýkám, že výstava stojí za vidění stejně jako samotné architektonicky skvosté museum!) Rozhodně mě nezaujal tolik opěvovaný Neo Rauch v Rudolfínu, nu, možná jsem ještě dostatečně nevyzrála pro současné moderní umění. To, o čem bych mohla na potkání básnit a rozhodně doporučuji k vidění každému (bude se velice líbit i dětem!), je výstava tvorby Michala Cihláře a Veroniky Richterové v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Linoryty Michala Cihláře známe asi téměř všichni, především proto, že jimi několik let zásoboval pražskou ZOO a vytvořil jí tak originální image. Na výstavě ovšem najdete i jeho dětské kresby, fotografie a hlavně převážně z plastových lahví vytvořená zvířátka Veroniky Richterové, tuším, že Michalovy drahé polovičky. Originální, legrační, neskutečně snové až těžce realistické. Jednoduše geniální a navíc inspirativní řešení ekologického problému "kam s nimi".

Výstava je k vidění do 26.8. ve výstavním sále UPM. Neváhejte.

Foto Julika

Mladá paní redaktorová

Ani to nebolelo :) Výběr z první várky foteček je zde.