Knížku jsem před lety darovala, jako ostatně více těch, které jsem si sama toužila přečíst. Když na mě teď vypadla ze stodůlecké knihovničky, neváhala jsem. Nadešel čas.
Otočily se poslední stránky, zaklaply černé desky, stužka záložky zůstala tam, kde jsem cestou od autobusu musela přestat číst. Želary. Pomalu se přede mnou otevíraly příběhy obyvatel této horské vesnice na konci světa. Zprvu jako by se jim ani nechtělo, musela jsem přivykat jazyku staré autorky, kterým mě vedla po stránkách knihy. Lipka, Pavlína, Žeňa, postavy se střídaly a jejich vyprávění do sebe zapadalo i nezapadalo, asi tak, jako si je i není podobná jedna událost popsaná prožitkem více lidí. Vesnice, kde se nic neutají a přesto málokdo ví, jak se věci skutečně mají. Snad čarodějnice-kořenářka Lucka Vojničová, možná ani ta ne.
Poslední stránky se otočily, příběhy do sebe zapadají, postavy vykreslené pohledy ostatních dostaly s každým vyprávěním nový charakter. Jako v životě, tam taky znamenáme pro každého něco jiného.
Desky zaklaplé, záložka zase na začátku. Škoda, že jsem zprvu nedokázala mezi jednotlivými postavami rozlišovat, ne vše se prvním čtením propojilo. Snad abych začala znovu. Nebo radši ne, ať je to skutečně jako v životě?
Otočily se poslední stránky, zaklaply černé desky, stužka záložky zůstala tam, kde jsem cestou od autobusu musela přestat číst. Želary. Pomalu se přede mnou otevíraly příběhy obyvatel této horské vesnice na konci světa. Zprvu jako by se jim ani nechtělo, musela jsem přivykat jazyku staré autorky, kterým mě vedla po stránkách knihy. Lipka, Pavlína, Žeňa, postavy se střídaly a jejich vyprávění do sebe zapadalo i nezapadalo, asi tak, jako si je i není podobná jedna událost popsaná prožitkem více lidí. Vesnice, kde se nic neutají a přesto málokdo ví, jak se věci skutečně mají. Snad čarodějnice-kořenářka Lucka Vojničová, možná ani ta ne.
Poslední stránky se otočily, příběhy do sebe zapadají, postavy vykreslené pohledy ostatních dostaly s každým vyprávěním nový charakter. Jako v životě, tam taky znamenáme pro každého něco jiného.
Desky zaklaplé, záložka zase na začátku. Škoda, že jsem zprvu nedokázala mezi jednotlivými postavami rozlišovat, ne vše se prvním čtením propojilo. Snad abych začala znovu. Nebo radši ne, ať je to skutečně jako v životě?
Příspěvky
