Když jsem před čtyřmi lety podávala přihlášku na filozofickou fakultu, neměla jsem jasno v ničem jiném, než že chci studovat maďarštinu. Jednooborově to nešlo, takže mě čekalo složité rozhodování, co přidat. Ani už nevím, proč jsem uvažovala jen o tom, který další jazyk to bude... nicméně po chvíli pohrávání si s myšlenkou rumunštiny došlo na finštinu. Krásná příroda, inspirativní úroveň pedagogiky, kvalitní literatura. A bylo to.
Prvák byl ve znamení proflákané maďarštiny (učebnici, podle které jsme jeli už jsem měla dávno za sebou) a intenzivní finštiny. A čtvrťáku na pajdáku. Po roce jsem cítila, že jsem právě dokončila dva roky studia a je to znát. Ta tam byl počáteční elán a chuť studovat třeba do smrti. Jo vzdělávat se, to snad ano, ale učit se cokoliv, v čem nenacházím žádný smysl...?
Druhák se nesl v podtónu ujíždějící maďarštiny (měla bych s tím začít něco dělat!) a nestíhání finštiny (jde mi pouze ve chvílích, kdy se soustředím jen na ni, jenže to pak zanedbávám vše ostatní). Pajdák rozkládám a postupně se přesouvám mezi spolužáky o ročník níž. Ve druhém semestru už uvažuju o opuštění finštiny (fakt je to příliš, navíc se ty dva jazyky staví proti sobě natolik, že pochybuji, že bych je kdy mohla používat oba) a její výměnu za pedagogiku. Vnitrofakultky však nevyšly.
Třeťák na fildě, šesťák na pajdáku. Zhruba poloviční úvazek v jazykovce, k tomu nějaké skautské radosti. Finština na x-té koleji, maďarština na úrovni "stydím se za sebe", na pajdáku průběžné praxe a ztráta jistoty. ("Za tyhle prachy bych měla jít učit?") Po šesti letech studia absolutní odpor mít s tou školou a jejím systémem ještě cokoliv společného. Diplomová práce jako Šípková Růženka. Podávám žádost o roční stipendia v Maďarsku. Krásný plán: naučím se maďarsky, po návratu se přesunu znovu do třeťáku na finštině, naučím se finsky, mezi tím nějak dokončím ten pajdák...
Listopad 2007. Studia v Budapešti na BBI a abych dostávala pořádné stípko tak i na ELTE. České školy přerušeny, šestadvacet klepe na dveře. V pátek volá paní, že od prosince si tedy musím platit zdravotní pojištění. V sobotu čtu mail z FF: po vyjádření zahraničního oddělení Vám sděluji, že přerušení studia není možné. Pobyt je určen pro " studenty ".
A je to. Jakoby potvrzení všeho, co mi poslední dobou běhalo hlavou. Kdybych se po roce v Maďarsku vrátila do Prahy, měla dokončit pajdák, zachránit finštinu, udržovat maďarštinu a pracovat, čekal by mě téměř jistý kolaps. Přišel čas znovu přebrat priority. Tedy: dát sbohem finštině a tím pádem dokončení FF, raději se naučit pořádně maďarsky, to stejně půjde lépe v Maďarsku než v Česku. A po návratu už jen dokončit pajdák a pracovat. Co bylo odpoledne vysloveno nahlas, večer potvrdil zmíněný mail. Je to jisté. Po roce v Maďarsku se nemá cenu ani pokoušet o postupky ze své podvyživené a týrané finštiny. Tak tedy nádech - výdech - a vychutnávat poslední rok studia-nestudia na FF UK. I to se bude vyjímat v životopise: po čtyřech letech šťastně nedokončila.
Prvák byl ve znamení proflákané maďarštiny (učebnici, podle které jsme jeli už jsem měla dávno za sebou) a intenzivní finštiny. A čtvrťáku na pajdáku. Po roce jsem cítila, že jsem právě dokončila dva roky studia a je to znát. Ta tam byl počáteční elán a chuť studovat třeba do smrti. Jo vzdělávat se, to snad ano, ale učit se cokoliv, v čem nenacházím žádný smysl...?
Druhák se nesl v podtónu ujíždějící maďarštiny (měla bych s tím začít něco dělat!) a nestíhání finštiny (jde mi pouze ve chvílích, kdy se soustředím jen na ni, jenže to pak zanedbávám vše ostatní). Pajdák rozkládám a postupně se přesouvám mezi spolužáky o ročník níž. Ve druhém semestru už uvažuju o opuštění finštiny (fakt je to příliš, navíc se ty dva jazyky staví proti sobě natolik, že pochybuji, že bych je kdy mohla používat oba) a její výměnu za pedagogiku. Vnitrofakultky však nevyšly.
Třeťák na fildě, šesťák na pajdáku. Zhruba poloviční úvazek v jazykovce, k tomu nějaké skautské radosti. Finština na x-té koleji, maďarština na úrovni "stydím se za sebe", na pajdáku průběžné praxe a ztráta jistoty. ("Za tyhle prachy bych měla jít učit?") Po šesti letech studia absolutní odpor mít s tou školou a jejím systémem ještě cokoliv společného. Diplomová práce jako Šípková Růženka. Podávám žádost o roční stipendia v Maďarsku. Krásný plán: naučím se maďarsky, po návratu se přesunu znovu do třeťáku na finštině, naučím se finsky, mezi tím nějak dokončím ten pajdák...
Listopad 2007. Studia v Budapešti na BBI a abych dostávala pořádné stípko tak i na ELTE. České školy přerušeny, šestadvacet klepe na dveře. V pátek volá paní, že od prosince si tedy musím platit zdravotní pojištění. V sobotu čtu mail z FF: po vyjádření zahraničního oddělení Vám sděluji, že přerušení studia není možné. Pobyt je určen pro " studenty ".
A je to. Jakoby potvrzení všeho, co mi poslední dobou běhalo hlavou. Kdybych se po roce v Maďarsku vrátila do Prahy, měla dokončit pajdák, zachránit finštinu, udržovat maďarštinu a pracovat, čekal by mě téměř jistý kolaps. Přišel čas znovu přebrat priority. Tedy: dát sbohem finštině a tím pádem dokončení FF, raději se naučit pořádně maďarsky, to stejně půjde lépe v Maďarsku než v Česku. A po návratu už jen dokončit pajdák a pracovat. Co bylo odpoledne vysloveno nahlas, večer potvrdil zmíněný mail. Je to jisté. Po roce v Maďarsku se nemá cenu ani pokoušet o postupky ze své podvyživené a týrané finštiny. Tak tedy nádech - výdech - a vychutnávat poslední rok studia-nestudia na FF UK. I to se bude vyjímat v životopise: po čtyřech letech šťastně nedokončila.