Kateřina

Letos poprvé v životě jsem při pohledu do kalendáře cítila "ano, to jsem já".
Jak já jsem to jméno nenáviděla. Káča, Kačena, Kateřina... jiné podoby jen vzácně. Naskakovala mi husí kůže, co naplat, že někteří lidé to nemysleli zle, to jméno bylo vždycky spojeno s chvílemi, kdy na mě byl někdo nepříjemný.
Zprvu byla těžká i ta představa, že on, Michal, odevzdá se mě, Kateřině...
A pak jsem to jméno přijala za své.
A pak jsem se já, Kateřina, odevzdala jemu, Michalovi...
A je to.
Kateřina.
Mám ho ráda.