Doslovné nestíhání

Už vás někdy provedla po výstavě sama kurátorka? Mně se to poštěstilo ve čtvrtek v budapešťském Műcsarnoku a doslova jsem nestíhala. Nestíhala jsem žasnout nad báječnou angličtinou, se kterou se charismatická třicátnice pouštěla do úvah o podstatě umění a jeho působení na člověka. Nestačila jsem postřehnout všechny detaily z jejího vyprávění o tom, proč a jak jsou díla seskupená v jakém prostoru. (Ještě, že mi poslední dobou spíš proklínaná PedF dopřála několik semestrů didaktiky Vv, jeden hned lépe rozumí, o čem je řeč.) A rozhodně jsem v následující třičtvrtěhodině do uzavření sálu (šli jsme tam až večer, na soukromou prohlídku) neměla dost času prohlédnout si jednotlivé expozice. Většinou totiž nebyly jen k prohlédnutí, takže bych řekla, že mě na Hősök tere ještě uvidí.