Jste taková přírodní...

...slýchám v posledních dnech tak často, až se mi to stává jakýmsi monotónním rytmem kroužícím v mém podvědomí. Těžko zvát toto označení komplimentem, hloupost cítit se jím dotčená. Od "slečen ze salonů" jde spíše o snahu přijmout, že i o tohle stvoření s culíkem a v rejoicekách je třeba se náležitě postarat a rychle napravit, co příroda a "správkyně majetku" zanedbaly. Vycpávečky, kulmička, krémíček, seříznou obočíčko... Jen opatrně, aby to snad nevypadalo, že se nám nelíbí taková jaká je, ó né, to né, "tak bohaté vlasy jako máte vy se hned tak nevidí!"
K pobavení i k zamyšlení. Jaké by to bylo být jednou "krásná" po vzoru francouzských módních časopisů? Není právě teď ta pravá příležitost vyzkoušet si, po čem srdce prahne jen pokradmu a co běžný život ke spokojenosti nepotřebuje? Vždyť která by se nechtěla líbit! A speciální příležitost prý vyžaduje speciální přístup. "No přeci nebudete mít takhle krásný účes a přitom...!"
No, ale přeci nebudu celý den nesvá, že si nesmím sahat do očí?

Nu, uvidíme. Asi se nechám sama sebou překvapit.