Ještě před pár týdny jsme byli podle mínění nejednoho zaručeného seznamu "co kdy zařídit" notně pozadu. Termín jsme měli už dlouho, ale to bylo tak všechno. No a, tři měsíce času, nač spěchat, říkali jsme si, ale doporučované deadliny nám přesto vrtaly hlavou. No řekněte, když někdo radí zařizovat šaty minimálně půl roku dopředu, musí k tomu mít pádný důvod, no ne? Když jsme se koncem dubna došourali do půjčovny, bylo nám dočasně pochopeno. "Na tenhle termín? No to jdete dost pozdě, to už taky nemusíme nic najít!" kvíkaly v polomdlobách slečny půjčovatelky. Ale našly toho kupodivu dost a mezi tím samozřejmě i to pravé, takže to s tím kvičením nebylo zas tak horké. Nu, asi nechtěly vyjít ze cviku.
Druhé jednání přišlo na páteční návštěvě N&K, kteří se ukázali jako fundovaní svatební poradci. "Prstýnky? Ale to chce minimálně dva měsíce předem, jestli chcete nějakou slevu!" Jej, no to tu dlouho nebylo. A slevu říkáte? To se konečně zdá být rozumný důvod trochu sebou hodit, to je pravda. Že nás nenapadlo dříve, že v tomhle je zakopaná Feliska. A tak jsme hnedle druhý den ráno šupajdili do doporučeného obchůdku, ovšem na slevu už stejně s křížkem po funuse. Tedy při našem štěstí jen zdánlivě. Totiž nejen že se nám podařilo při naprosto rozdílných představách o požadovaném šperku dojít k poměrně brzkému konsenzu, aniž by kterákoliv strana musela ustupovat (do té doby bych tento způsob dohody považovala za nemožný), onen konsenzus byl navíc přítomen přesně v našich velikostech a za nákup na místě jsme vyfasovali i 10% slevu. Nu nevím, jak to funguje s tím štěstím, co má přát připraveným, my jsme o víkendu pořídili ještě pánský oblek, zamluvili restauraci na oběd s rodinou a udělali si přibližnou představu o svatební kytici. Vypadá to, že připraveni jsme. Kdepak skluz. Ovšem, co budeme teď ty dva měsíce dělat?
Příspěvky
