Nedávno jsme se s Naďou a Karbousem bavili o tom, jak čteme, a rozdělilo nás to na dvě skupiny: na ty, co "čtou a slyší přitom text v hlavě" a na ty, co "čtou jen očima". Pustili jsme se do přesvědčování, který postup je lepší, protože "Jinak to přeci nemůžeš pořádně vnímat!" a "To je ale o hodně pomalejší!" nebo "Zato pak umíš číst dobře i nahlas!" Skoro jako diskuse o loupání banánu od šťopky nebo od bubáka. Ovšem s tím rozdílem, že banán, při troše ochoty, oloupeš bez problémů i z druhé strany. Ale číst "bez slyšení"... to já prostě neumím. Nu co. Moc času navíc mi to nezabere, takže nevadí. Budu si dál myslet, že z toho třeba mám intenzivnější požitky :)