Nohy se nám pletly pod tíhou bagáže, po zádech tekl studený pot, vítr a bouře bičovaly naše znavená těla... Tak nějak to skoro vypadalo. A pak jsme tam celí šťastní stáli! Jenže ne na Mont Blancu (to si necháme na někdy jindy), ale ten den již popáté na Velkém Javorníku, v závodu dvojic pořádaným roverským kmenem Tlamy ze Studénky.
Řeknu vám, už nejsem nejmladší. Touha po vítězství mě sice stále ještě dokáže alespoň na chvíli rozpumpovat k výkonům neodpovídajícím běžnému dennímu zatížení, ale ta kolena potom... no jo, běhat z kopce se nemá, ani jen tak lehkým klusem, já vím. Tak alespoň slibuju, že budu jíst víc gumových medvídků. Želatina je přeci na klouby, no ne?
Příspěvky
