Koho volit?

Chcete si zkusit sami hlasovat o důležitých zákonech a porovnat svá rozhodnutí s poslanci, kteří skutečně zvedli (či nezvedli) ruku ve sněmovně? Zajímá vás, ke které straně ze současných parlamentních se svými hlasy blížíte? Koho volit je zajímavý projekt, který vám to umožní. Bez ohledu na zářivé úsměvy, drahé předvolební kampaně a velká gesta. Jejich skutečné kroky mohou promluvit průkazněji. (Mě osobně výsledek trochu překvapil a dal mi možnost uvědomit si, nakolik se má představa o jedné ze stran liší od jejích skutečných rozhodnutí.)

Vyzkoušela jsem ještě jeden test, který mi nepřišel tak dobrý, ale také vedl k zamyšlení: Volební rádce iDnes porovná vaši volbu s výběrem z programu kandidujících stran. Takže i těch, které ve sněmovně v předchozích letech neseděly. Zajímavé. (A mé výsledky nijak překvapivé.)

Asi je nemocný

V některých chvílích svému bločku vůbec nerozumím. Kdybyste viděli, co tu v posledních hodinách vyváděl... nejdříve se tvářil, že mi nový příspěvek vůbec nezveřejní, pak jej pro jistotu uvedl asi šestkrát, což pak zase nešlo hned smazat... škoda, že nejsem alespoň trochu počítačový expert a nedokážu mu předepsat řádný medikament. Takhle se raději naučím trpělivosti a budu se držet hesla "ráno moudřejší večera". A vy, skřítci, co to tu řídíte, si to mezitím nějak porovnejte!

Unisono

Ať dělám co dělám, poslech české hymny mě vždycky tak trochu rozněžní. Naplní hrdostí. A právě před několika minutami mi navíc vykouzlil na tváři blažený, potutelný úsměv. Může za to pětiminutový filmový snímek Saši Gedeona z cyklu Visions of Europe, který v něm, stejně jako 24 dalších režisérů pětadvacítky, ztvárnil pohled na společnou evropskou budoucnost. Já jej dnes zahlédla náhodou na závěr televizního pořadu U nás v Evropě (na webu ČT zhruba v 59.minutě zde). V Česku působící ambasadoři a ředitelé kulturních center si s naší národní písní poradili se ctí. Sladce. A, stejně jako lze v Unii máloco stoprocentně sladit, rozhodně ne unisono. V tom je ta krása.

Dotovaná klobása

Jdeme si takhle dneska na Andělu a přemýšlíme, kde ukojit jeden velký hlad. V plánu byla čajovna, protože času bylo fůra a počasí zrovna nic moc. V tom se nám do cesty postavila velká modrobílá záležitost s legračním moderátorem na pódiu a grilovanou klobásou za 10 korun českých - no nekup to. Hlad že si jednu dá a taky něco na spláchnutí, ceny skutečně lidové a k tomu třeba fešná igelitečka grátis... tu už jsme raději nebrali, aby to nevypadalo, jako že Češi berou všechno, co je zadarmo. Navíc na ní byl takový nějaký modrý pták... no já nevím.

O kousek dál, na stejném plácku, rozdávali igelitky (nebo možná něco jiného) s červenou růží. Velký zájem o ně nebyl, no to víte, zapomněli k nim přidat ty klobásky. Třeba sází na podporu vegetariánů.

Svět je báječné místo

Strávila jsem pár hodin nad americkou literaturou. Jak dopadla zkouška ještě není jisté, i když úplně špatný pocit z toho nemám. Mohla jsem ale znovu objevit některé své oblíbené autory a nejlepší dílo z nejlepších vám předkládám. Česky. Zábranův překlad podle mě originálu rozhodně neuškodil. Ba naopak? Posuďte sami. Anglickou verzi naleznete například zde.

Lawrence Ferlinghetti
SVĚT JE BÁJEČNÉ MÍSTO

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí
že štěstí vždycky není
tak velký požitek
jestli vám nevadí že si tu a tam
šeredně spálíte prsty
zrovna když je všechno tak prima
to víte ani na nebesích
nezpívají
po celý čas

Svět je báječné místo
k narození
jestli vám nevadí že někteří lidé umírají
po celý čas
nebo snad mají jen hlad
čas od času
což se dá celkem snést
pokud to nejste zrovna vy

Ó svět je báječné místo
k narození
jestli vám příliš nevadí
pár měknoucích mozků
na vyšších místech
nebo nějaká ta bomba
kterou vám sem tam zcela jistě
hodí někdo na hlavu
a různé jiné nepřístojnosti které víc než dost
sužují
naši patentovanou společnost
a její potentáty
stejně jako její prachsprosté katy
a její pátery
a různé jiné policajty
a její všemožné segregačky
a kongresové vyslýchačky
a různé jiné opletačky
všechno čím naše bláhové tělo
je dědičně zatíženo

Jistě svět je to nejlepší ze všech míst
kde se dá dělat spousta věcí jako třeba
legrační kousky
a milostné kousky
a psí kusy
a zpívat smutné písničky a mít inspiraci
a chodit sem a tam
na všechno koukat
a vonět ke kytkám
a okukovat sochy
a dokonce i myslet
a líbat lidi
a dělat děti a nosit kalhoty
a mávat klobouky
a tancovat
a chodit plavat do řeky
a na pikniky
uprostřed léta
a prostě vůbec
"si to užívat"

Jistě
jenže zrovna když jste v nejlepším
přijde usměvavý

funebrák

Tak konečně

Tak jsem si konečně objednala tričko dekomunizace, abych měla v čem jít volit. Ale ouha: "Bohužel v současné době již nejsme schopni vám garantovat termín dodání do 3.6.2006. Přesto se budeme snažit objednávku vyřídit co nejdříve." Že by se více lidí zbláznilo a shánělo na poslední chvíli vhodný voličský oděv? Už to tak vypadá, pro jistotu začnu přemýšlet o nějaké náhradní variantě.

Jo a ještě jedna informace pro tričkolačné: Chceme Vás také informovat, že 1.června 2006 končí prodej triček. Všechny objednávky, které uděláte prostřednictvím e-shopu do 1.června a současně Vaše platba proběhne nejpozději do 9.června včetně, budou v řádném termínu vyřízeny." Takže pozor na to!

*

Tak jsem se konečně dočkala svých Rejoice šatiček. Původně jsem tedy chtěla nějaké jarně-letní kalhoty, ale rozhodně ne Rejoice, protože v pytli už se mi chodit nechtělo. A objevila jsem ty šatičky, jen ne ve správné barvě nebo velikosti, což rozhodně nevadilo, plány lze rychle změnit a šaty objednat. Tak čekám, čekám, a zatím se mi postavily do cesty i kalhoty. Kupodivu Rejoice, ale, světe div se, dámské provedení. Konečně je napadlo, že pro bežnou sportovní ženu budou jejich eska poněkud krátká a emka poněkud pytloidní. Nu tak nezbývalo, než pořídit i ty, móda je móda :)

Teď mám doma obojí a jsem spokojená jak čerstvě natřená Červená Karkulka. Už jen aby přestalo pršet. Šaty a kroupy, to nejde dohromady.

Výstup na Mont Blanc

Nohy se nám pletly pod tíhou bagáže, po zádech tekl studený pot, vítr a bouře bičovaly naše znavená těla... Tak nějak to skoro vypadalo. A pak jsme tam celí šťastní stáli! Jenže ne na Mont Blancu (to si necháme na někdy jindy), ale ten den již popáté na Velkém Javorníku, v závodu dvojic pořádaným roverským kmenem Tlamy ze Studénky.

Řeknu vám, už nejsem nejmladší. Touha po vítězství mě sice stále ještě dokáže alespoň na chvíli rozpumpovat k výkonům neodpovídajícím běžnému dennímu zatížení, ale ta kolena potom... no jo, běhat z kopce se nemá, ani jen tak lehkým klusem, já vím. Tak alespoň slibuju, že budu jíst víc gumových medvídků. Želatina je přeci na klouby, no ne?