1. Je úterý večer a náš pejsek sladce spinká v páníčkově náručí. Ještě netuší, co ji v nejbližších dnech čeká, ani my ne. To, že před chvílí v rošťáckém amoku vytrhla holčičce z ruky jakousi elastickou hračku a spolkla ji i s její rukavičkou, zatím kromě udiveného kroucení hlavou neřešíme.
2. Středa pozdě večer: Náčelník Bílá tlama po návštěvě veterináře a aplikování tekutiny, díky které má být druhý den na rentgenu vidět, kde skončily věci doličné. K odchodu na veterinu nás přiměl fakt, že psina zvracela jak Alík a ven vyšla celá snídaně i odpolední pamlsky, jen ta zatrolená rukavice & spol nikoliv. Chvíli jsme zvažovali závažnost situace, ale přečtení pár internetových rad a zjištění, že S. by ráda ve zvracení pokračovala, jen už jí to moc nejde, nás přimělo jednat. Jsem ráda, že jsme to udělali.
3. Čtvrtek večer. Konečně nám přišel dlouho očekávaný balíček s novým vodítkem a obojkem, hurá. S psíkou to nicméně až tak hurá není: po dvou rentgenech a jednom ultrazvuku následovala injekce na vyvolání zvracení - objekty doličné jsou totiž stále ještě v žaludku. Sárga na injekci reaguje se vší svou zatvrzelostí: stojí na místě, nohy se jí klepou, strašně slintá, ale zvracet, ne-e. Takže další várka antibiotik proti zánětu, injekce tentokrát na utlumení potenciálního zvracení a hurá domů, ještě jeden den čekat, co z toho bude.
4. Pátek večer. Foceno z jednoucího autobusu, Sárga zůstává v nemocnici (na fotce). Po ranním rentgenu, který zaznamenal posun předmětů pouze v rámci žaludku, bylo rozhodnuto: je nutná operace. Tak jsme ji tam, s těžkým srdcem, nechali. Foto je nicméně pořízené až po večerní návštěvě, kdy jsme ji, ještě v notně "podnapilém" stavu, mohli vzít na krátkou procházku. Byla značně apatická, nicméně tvrdohlavost z ní nedostali: při návratu se dokázala pořádně zapřít, aby dala najevo, že zpátky do toho "domu psí hrůzy" nechce. Neměla na výběr.
Že se mi celou dobu na rameni kinklal foťák, abych mohla udělat denní fotku, mi došlo až s příjezdem autobusu domů. Nu co. K čemu vám ukazovat apatického psa. (Vyfotit hromádku tří kusů různých látek - rukavici a dvě části zmíněné hračky - by, pravda, byla větší legrace, ale ani to mě nakonec ve fascinaci Sáržiným stavem nenapadlo.)
5. Sobota odpoledne. Žíznivé torpédo. Žíznivá proto, že zatím nesmí jíst ani pít, torpédo zcela vystihuje množství energie, kterou by ráda investovala do něčeho jiného, než je polehávání v malém nemocničním kotci. Že je po operaci už, zdá se, neví. Jak jí vysvětlit, aby si příště rozmyslela žrát blbosti, to zase nevíme my.
Tak zítra nebo v pondělí už snad domů.
Příspěvky
