Jak se žije

Nějak se mi to tu poslední dny zastavilo. Částečně pod vlivem překladových deadlinů, částečně vzhledem k nutnosti dotáhnout školní věci, odevzdat závěrečnou práci a k ní na poslední chvíli sepsaný doslov, a potom také proto, abych se mohla co nejvíce věnovat milé návštěvě, která nám od soboty dělala radost a společnost. Zjistili jsme, že do našeho bytečku se v pohodě vejde i skládací dětská postýlka, kterou už umíme složit i rozložit, spousta drobných zavazadel ve všech koutech a miliony hraček, dudlíků a plen, samozřejmě slovo milion neberte moc vážně. Dále už víme, že Sárga (alias Zvoník od Matky boží, jak se dozvíte v některém z projektových příspěvků, které snad budou brzy následovat) ráda olizuje miminkům nohy a miminko Tobiáš se na ni za odměnu pěkně usmívalo. Stihli jsme uvařit pár dobrot, navštívit skanzen a cukrárnu, otevřít a vypít jedno vínečko schované na lepší příležitosti, kluci se vyráchali ve večerních lázních, obě pohlaví se patřičně vypovídala,... pohodička. Takže děkujeme návštěvě za návštěvu, bylo to moc fajn! A kdyby snad chtěl ještě někdo dětný zkusit přijet, hlásíme, že s kojencem to i přes odrazování všemi babičkami zcela jistě jde :)