Tak se mi tu z toho stává skutečně fotografický blog. Asi mě to nemá děsit, že, když jsem se do toho tak pustila :) Díky za všechny tipy v komentářích, nainstalovala jsem Zonera a budu průběžně zkoušet co umí. Ale asi bych si na to musela vzít dovolenou, kdybych s tím chtěla pohnout nějak rychleji (a to já mám zase i jiné věci, na které bych si potřebovala vzít dovolenou a stejně se mi to ještě pár měsíců nepoštěstí), takže to s tou mánií kolem focení nebudu přehánět a spokojím se s postupem krůček po krůčku.

S Sárgou jsme dneska na procházce trénovaly focení pohybu. Většinou zatím nepříliš úspěšně, nevadí. Vzpomněla jsem si pozdě, že ten foťáky by měl při určitém nastavení umět postupně doostřovat, tak to budu muset vyzkoušet zase příště. Ona teď Šaruška stejně není moc na běhání, jediné, co jí zajímá, jsou štěňátka. Ne okolno ní, ale ta, která má v hlavě. Naštěstí jediný nápadník, kterého jsme potkaly, byl vykastrovaný kámoš Dodo. Normálně spolu běhají, tedy hlavně Sárga, když gentlemanovi Dodovi ukradne míček, tentokrát to bylo spíš naopak: dáma nedokázala pochopit, proč ten pejsek nechce, když ona by tak chtěla. Chuděra. Jó, život je pes.