O tom, jak jsme se zabydleli a co už umí Miško maďarsky

Tak máme za sebou první celý týden v Budapešti a přišel čas napsat pár řádek o tom, jak se nám tu zatím daří. Za základní informaci považuji to, že už jsme skoro vybalení z krabic a že ve srovnání s Kamýckým bytečkem si užíváme dokonce hned několika metrů čtverečních prázdného místa! Dále už jsme se naučili s přehledem rozlišovat všechny klíče od asi milionů zámků na dveřích od bytu, mříže do chodby a dalších bariér, přes které bychom jednou neradi utíkali v případě požáru. (No, trochu to přeháním, ale těch klíčů je fakt hodně.) Už jsme navštívili místní Ikeu i OBI, Tesko i Spar a dokonce i Magyar Postu (to slovní spojení na mě vždycky dýchalo tak exoticky, když jsem jako malá sbírala známky :)). Upekli jsme první bábovku (trochu se přichytila, ale to do příště vykoumáme), napustili si první vanu a vůbec si užíváme všech vymožeností, kterými naše dřívější bydlení neoplývalo. Střídavě překládáme, učíme se slovíčka a venčíme psinu. (Takže už i Miško umí říct maďarsky, že nekouše, je to puberťačka, zlodějka a má hebký kožíšek.) Dále máme rozjednanou práci v Českém centru, tak uvidíme, co přesně se z toho vyklube. Jo a taky máme prvního nového kamaráda, se kterým jsme dneska byli na výletě a který už si příště na vycházku s námi určitě vezme boty do lesa :) Ugye, Tamás?