
Poslední dobou mívám víkendy spíše pracovnější, přeci jen nový začátek v Budapešti nebude úplně jednoduchý a bez pár ušetřených korunek bychom stěží hledali bydlení a realizovali stěhování, nicméně podařilo se, a našla jsem si čas i na trochu kultury. Taneční představení Miluj mě, o kterém tu již pár výkřiků bylo, mi zpříjemnilo sobotní večer (a skutečně bych něco takového doporučila každémum, nenechte se odradit slovem tanec a zavítejte do Ponce!) a v neděli jsme s D. vyrazily do Ekotechnického muzea na Labyrint světla, interaktivní výstavu vizuálních a světelných objektů pod taktovkou Petra Nikla. Dospěláci sice musí při vstupu sáhnout do peněženky hlouběji, než by možná očekávali, nicméně za viděné (a za to, že díky vám všechny děti mohou jít zdarma) to rozhodně stojí. A to nejen všechna ta hýbátka, točítka, štelovátka a svítítka, která jsou vašim očím i tlapkám plně k dispozici, ale už i samotné prostory bývalé čističky odpadních vod. Mně osobně nejvíc nadchlo důmyslné hýbátko Kinetické květiny od Zdeňka Šmída, zavěšené v působivě nasvícených podzemních prostorách čističky. Do chodu ho uvádí pomalu odkapávající voda, která se přelévá z "kytky na kytku", jakmile je jí dost na to, aby část systému vyvedla z původní rovnováhy (viz foto ve kvalitě mobilně telefonové).