Přinesla jsem si z knihovny první balíček dětské literatury ke státnicím. Alespoň jednou něco začínám skutečně včas a tak si můžu dovolit si vybírat. Pro začátek tedy žádná otřepaná klasika, kterou z nutnosti prolistuju během vánoční doby, ale pánové Stránský, Čech, Nikl a Gaarder. Ten poslední mě zatím ze zpola rozečtené várky zaujal nejvíce.
Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance je něžné vyprávění o vážně nemocné holčičce Cilce, která během dlouhých dní, ve kterých stěží vstane z postele, hledá odpovědi na nejrůznější otázky života a smrti. Pomáhá jí v tom anděl Ariel, zvědavé nebeské dítě, které stejně tak touží po pochopení toho, jaké je to cítit, radovat se a plakat, jako se Cilka snaží dopátrat odpovědí, které by jí pomohly pochopit a přijmout tajemství lidského a nebeského života. Užijí si spolu spoustu legrace a v Cilčině zápisníčku od babičky přitom přibývají slova myšlenek hlubokých, až se tají dech.
Na obálce píší, že je to kniha pro přemýšlivé děti. Nemůžu odporovat. Byla to ideální kniha pro přemýšlivou Kačenku.
Kniha Jako v zrcadle, jen v hádance je něžné vyprávění o vážně nemocné holčičce Cilce, která během dlouhých dní, ve kterých stěží vstane z postele, hledá odpovědi na nejrůznější otázky života a smrti. Pomáhá jí v tom anděl Ariel, zvědavé nebeské dítě, které stejně tak touží po pochopení toho, jaké je to cítit, radovat se a plakat, jako se Cilka snaží dopátrat odpovědí, které by jí pomohly pochopit a přijmout tajemství lidského a nebeského života. Užijí si spolu spoustu legrace a v Cilčině zápisníčku od babičky přitom přibývají slova myšlenek hlubokých, až se tají dech.
Na obálce píší, že je to kniha pro přemýšlivé děti. Nemůžu odporovat. Byla to ideální kniha pro přemýšlivou Kačenku.
"Můžu ti položit jednu úplně hloupou otázku?" řekla.
"Ptát se není nikdy hloupé."
Vyrazila do útoku:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Ariel se zase perlivě rozesmál. Cecílie si vzpomněla, že podobný zvuk vydávaly různě naplněné láhve, na které jednou zkoušela hrát. Tak ji to rozveselilo, že otázku zopakovala:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Určitě ji prokoukl, protože se znovu rozesmál, a ani tentokrát jeho smích nebyl nucený.
"To byla opravdu hodně pozemská otázka."
"Ptát se není nikdy hloupé."
Vyrazila do útoku:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Ariel se zase perlivě rozesmál. Cecílie si vzpomněla, že podobný zvuk vydávaly různě naplněné láhve, na které jednou zkoušela hrát. Tak ji to rozveselilo, že otázku zopakovala:
"Jsi holka, nebo kluk?"
Určitě ji prokoukl, protože se znovu rozesmál, a ani tentokrát jeho smích nebyl nucený.
"To byla opravdu hodně pozemská otázka."
"Každou vteřinu se z Božího rukávu vytřepe několik zbrusu nových dětí. Abrakadabra! Každou vteřinu také několik lidí nenávratně zmizí. Dlouhá, nekonečná řada, další vystoupí z řady, a další, teď Cecílie...
Na svět nepřicházíme my, ale svět přichází k nám. Narodit se je totéž, jako dostat darem celý svět."
Na svět nepřicházíme my, ale svět přichází k nám. Narodit se je totéž, jako dostat darem celý svět."
"Všechno vidíme jako v zrcadle, jen v hádance. Někdy můžeme nakouknout slepou skvrnou v zrcadle a vidět trochu z toho, co je na druhé straně. Kdybychom průhled zrcadlem rozšířili, viděli bychom víc. Ale to už bychom neviděli sami sebe."
GAARDER, Jostein: Jako v zrcadle, jen v hádance. Albatros 1999.
Příspěvky
