Nepřímá úměra

Čím méně na "katabloček" píšu, tím více píše on mně. Jako by se hlásil o slovo a prostřednictvím nejrůznějších dotazů a milých slov od vás, spokojených čtenářů mi dával najevo, že ta tvůrčí pauza je sice zcela jistě rozumná věc, pakliže čas na psaní využívám k ušlechtilejším věcem, ale že by přeci jen byla škoda zase to tu pořádně nerozjet. Hmm, hmm, no jasně, však já to neplánuju tak úplně zabalit. Zase vám tu ale nechci sepisovat jen své nadšenecké výkřiky či stesky o tom, že zkoušky dopadly výborně, teď se ještě musím hodně učit, štěňátko je kupodivu každým dnem o den starší a že už je jisté, že budu hned po návratu zase spolupracovat se svou milou jazykovkou. Nu co. Kdo si počká, ten se dočká, já konkrétně na návrat pisatelského pnutí, vy na jeho výplody. Protože psát jen proto, že by se to mělo... ostatně cokoliv dělat jen proto, že se to sluší a patří...