čtvrtek 3. dubna 2008

Tak jde čas

Velikou noc jsme si protáhli až k prvním cvrlikům ptáčků štěbetáčků.
Daňové přiznání mě několikrát rozbrečelo a nakonec to vůbec nebolelo.
Spodní zuby moudrosti mi rostou do kosti.
Občan Havel je lidský a (ještě ne)prezident Klaus k popukání.
Možná pojedu na psí tábor se psem, kterého ještě ani nemáme.
V učebnici přeskakujeme celé stránky a já nestíhám vypisovat slovíčka. Natož se je učit.
Zdálo se mi, že jsem vyhrála tu překladatelskou soutěž. Hi hi.
Změna času mě mate nadvakrát. Poprvé, když vůbec nemám pocit, že už jsou čtyři a přitom už skoro jsou, podruhé, když dojedu do centra a tam jsou na všech hodinách teprve tři.
Před usnutím poslouchám mp3ky a usínám snáz.
Hodně jsem se zlepšila v maďarštině.
Téma závěrečná práce je zajímavé, ale kdo ji napíše, to nevím.
Už jsem málem zapomněla, že mám blog.