Do Moháče na Busójárás

Chvíli jsem nepsala a nakupila se mi spousta zážitků, které stojí za zaznamenání. Pokud mi tedy „psavá“ ještě chvíli vydrží, můžete se mnou podniknout pár výletů po zajímavostech Maďarska. Nejprve se vydáme daleko na jih od Budapešti, do Moháče.

O Moháči předpokládám každý z nás slyšel, ba bychom si dokázali vzpomenout i na rok, ve kterém zde slabé vojsko Ludvíka Jagellonského podlehlo mohutné turecké armádě a sám mladý panovník dovršil svůj život v místních močálech. Turci obsadili Uhry na 150 let a rozvoj země se nadlouho zastavil, či dokonce nabral opačné tendence. Na památku osudové bitvy a počest všech padlých byl u Moháče vystavěn zajímavý památník. K vidění je v něm třeba železná brána, která má vypadat, jako by byla sestavená z kostí těch, kteří v bitvě padli, nebo stovky vyřezávaných dřevěných sloupů, mezi kterými najdeme i podobu Ludvíka, Sulejmana nebo třeba i několika koní. Máte-li cestu kolem, není špatné se zastavit. Zatímco průvodce z roku 2003 ještě místo popisuje jako vesměs nezajímavý objekt s informacemi jen v maďarštině, dnes vás tu čeká promyšlené turistické lákadlo s plným konfortem jazyka anglického.

Samotné město Mohács je od památníku vzdálené 7 km. My jsme se do něj vypravili v čase Busójáráse - místního masopustu, oslav, které spojují pohanské rituály zahánění zimy se symbolickým připomenutím vyhnání Turků. Ulice jsou v těchto dnech plné stánků s řemeslnými výrobky a tradičními pochutinami (mezi které patří zejména kürtőskalács, česky trdelník) a hlavně plné lidí valících se ze všech stran. Na podiu se střídají taneční soubory, všude se to hemží řehtačkami a kurážnými mladíky v tradiční masce, viz foto. Úderem páté vzplane obrovský oheň uprostřed náměstí a začíná nevídaný rej, další fáze tentokrát už neorganizovaného veselí kolem ohně i všude kolem.

Na mě bylo místy té tlačenice už trochu moc a tak jsem se raději prošla po městě a udělala si vycházku podél Dunaje. K vidění je tu hlavně několik kostelů a malebné domky připomínající, že se blížíme k nejjižnějším územím někdejší monarchie. Na samotný výlet mimo masopustní slavnosti nic omračujícího, ale jako zastávku na cestě po okolí Pécse nebo po místních národních parcích lze Moháč jen doporučit.