Zpátky v Budapešti

A jsem zase tu. Budapešť mě po měsíci přivítala nejlépe jak mohla a tak jsem jen hodila batoh na koleje, rychle vybalila a běžela využít posledních paprsků patnáctistupňového sluníčka na Gellert. Samozřejmě se zeměpisem v ruce, zítra mě čeká zkouška a ač to tak původně nevypadalo, pán prý nedává automaticky jedničky (tedy v případě Maďarska a vůbec skoro celé Evropy jedničky = pětky), ale dokonce i vyhazuje. Zato jsem ale zjistila, že zkoušku mám až od tří a tudíž o půl dne více času na učení, což není k zahození, a tak jsem se dobře naladěná, hnedle jak hřejivá kůra přestala být hřejivá, vydala do blízké čajovničky a tam si udělala výpisky ze dvou otázek, které jsem si původně neplánovala stihnout vypsat. Takže sečteno podtrženo, z šestnácti mám zopakované čtyři, konec tedy tlachání, zbytek čeká!