Už je to tady. Nervozita se pomalu rozprostírá tělem, žaludek stávkuje při představě další lžíce jogurtu, myšlenky se nezadržitelně hemží hlavou odnikud nikam. Mám co jsem chtěla. Tak dlouho jsem doufala a pak se ještě déle těšila, až zítra odjíždím. Ani ne úplně do daleka, ani ne úplně do neznáma, ani ne úplně na dlouho, vždyť mě čekají pravidelné cesty zpátky do ČR. Přesto to není snadné.
Poslední nákupy, poslední zařizování. Fotky, vyměnit peníze, pořídit diktafon, ať se mám jak učit z těch prvních přednášek, kterým ještě nebudu vůbec rozumět. Tamás mě trochu vystrašil: studentský průkaz prý předloni dostali až v prosinci, první stýpko koncem listopadu, na koleji štěnice, oplzlí vychovatelé a internet - darmo mluvit... nezbývá než doufat, že alespoň něco z toho se za poslední rok zlepšilo. Chce to klid. Ovšem slovo kolej mě, pražandu bydlející doposud vždy doma, zrovna neuklidňuje už samo o sobě. Nu, uvidíme. Všechno je někdy poprvé.
Poslední nákupy, poslední zařizování. Fotky, vyměnit peníze, pořídit diktafon, ať se mám jak učit z těch prvních přednášek, kterým ještě nebudu vůbec rozumět. Tamás mě trochu vystrašil: studentský průkaz prý předloni dostali až v prosinci, první stýpko koncem listopadu, na koleji štěnice, oplzlí vychovatelé a internet - darmo mluvit... nezbývá než doufat, že alespoň něco z toho se za poslední rok zlepšilo. Chce to klid. Ovšem slovo kolej mě, pražandu bydlející doposud vždy doma, zrovna neuklidňuje už samo o sobě. Nu, uvidíme. Všechno je někdy poprvé.
Příspěvky
