Jsem pražanda. Dlouho jsem myslela, že po generace, ale teď už vím, že mám kořeny po celé republice: ve Znojmě, Plzni, Litomyšli,... tam všude bych se mohla cítit trochu doma, byť většinou znám tato místa jen velmi zběžně.
Být pražanda pro mě mělo různé významy v různých časech. Jako puberťačka jsem vždycky chtěla z Prahy zmizet. O víkendech jsem s oddílem utíkala na čistý vzduch ve skutečnosti, v týdnu alespoň v myšlenkách. Později mě navíc rozčilovalo tisíce předsudků, které vůči lidem z Prahy mělo okolí, často i blízcí kamarádi. Dokonce jsem se naučila mluvit spisovně, mimo jiné i proto, abych na svůj původ příliš neupozorňovala. Jaké pak bývalo překvapení, když, že jsem z Prahy zjišťovali lidé až zpětně. Ráda jsem tímto trikem pracovala s prvním dojmem.
S vysokou školou jsem začala poznávat výhody hlavního města a můj postoj se pomalu měnil. Bohatý výběr škol, divadel, výstav, zájmových kroužků, vše potřebné kdykoliv k sehnání, kamarádi po ruce, přehršle pracovních příležitostí,... něco z toho bylo určitě důvodem, který sem přivedl mé předky. Praha žije, pulzuje, jako srdce pumpuje do těla energii a odhodlání. Jsem jí vděčná za rozhled a cílevědomost, které mi dala do vínku.
Ale. Před nedávnem jsme se vypravili za kamarády do Beskyd. Klid malebného městečka, krásné lesy a po probuzení neucpaný nos... nečekaný zážitek. Obnovil ve mně něco z dřívějších myšlenek, zažehnul světýlko pochybností, úvahy o životě. Následovaly odpočinkové dny putování, v závislosti na přírodě a v opravdovém kontaktu s lidmi. A včera, včera jsem se vrátila z krásných a harmonických Sudet. Přivítal mě smog, výpary z aut a cigaretový kouř. Za posledních čtrnáct dní jsem zapomněla, že existuje. Čeká na mě stres, běhání, zařizování, tisíce lidí v dopravních prostředcích, hodiny na internetu, zkažená zelenina na pultech obchodů a hudba a hluk útočící ze všech stran.
Nečekaně se cítím rozpolcená, široce rozkročená, s každou nohou ujíždějící jiným směrem. Před sebou mám deset měsíců v krásném zajetí milovaného velkoměsta. A pak to musí přijít. Hledání nového domova, rozlousknutí otázky, která se více a více dere na povrch. Jsem velice zvědavá, co čas přinese.
Být pražanda pro mě mělo různé významy v různých časech. Jako puberťačka jsem vždycky chtěla z Prahy zmizet. O víkendech jsem s oddílem utíkala na čistý vzduch ve skutečnosti, v týdnu alespoň v myšlenkách. Později mě navíc rozčilovalo tisíce předsudků, které vůči lidem z Prahy mělo okolí, často i blízcí kamarádi. Dokonce jsem se naučila mluvit spisovně, mimo jiné i proto, abych na svůj původ příliš neupozorňovala. Jaké pak bývalo překvapení, když, že jsem z Prahy zjišťovali lidé až zpětně. Ráda jsem tímto trikem pracovala s prvním dojmem.
S vysokou školou jsem začala poznávat výhody hlavního města a můj postoj se pomalu měnil. Bohatý výběr škol, divadel, výstav, zájmových kroužků, vše potřebné kdykoliv k sehnání, kamarádi po ruce, přehršle pracovních příležitostí,... něco z toho bylo určitě důvodem, který sem přivedl mé předky. Praha žije, pulzuje, jako srdce pumpuje do těla energii a odhodlání. Jsem jí vděčná za rozhled a cílevědomost, které mi dala do vínku.
Ale. Před nedávnem jsme se vypravili za kamarády do Beskyd. Klid malebného městečka, krásné lesy a po probuzení neucpaný nos... nečekaný zážitek. Obnovil ve mně něco z dřívějších myšlenek, zažehnul světýlko pochybností, úvahy o životě. Následovaly odpočinkové dny putování, v závislosti na přírodě a v opravdovém kontaktu s lidmi. A včera, včera jsem se vrátila z krásných a harmonických Sudet. Přivítal mě smog, výpary z aut a cigaretový kouř. Za posledních čtrnáct dní jsem zapomněla, že existuje. Čeká na mě stres, běhání, zařizování, tisíce lidí v dopravních prostředcích, hodiny na internetu, zkažená zelenina na pultech obchodů a hudba a hluk útočící ze všech stran.
Nečekaně se cítím rozpolcená, široce rozkročená, s každou nohou ujíždějící jiným směrem. Před sebou mám deset měsíců v krásném zajetí milovaného velkoměsta. A pak to musí přijít. Hledání nového domova, rozlousknutí otázky, která se více a více dere na povrch. Jsem velice zvědavá, co čas přinese.
Příspěvky
