"A tady nebylo ještě před pár lety nic než několik chalup a támhle nebyly žádné břízky, to né, tam jsme si chodívali hrát s klukama," začal pojednou postarší pán v autobuse a já se shovívavě usmívala. "A žádná auta! Koně všecko vozili, dokonce i popel na hřbitov! A do práce jsem jezdil na Barandov, pěkně přívozem přes Vltavu..." Pobavené tvář spolucestujících se otáčejí a autobus dál drncá dolů k Přístavišti. "To víte, měl jsem důležitou funkci, kontroloval jsem filmy, aby do vysílání neprošla žádná verbež..."
A byl na to hrdý. A mně zatuhl úsměv a měla jsem zas jednou o čem přemýšlet.
Příspěvky
