Unisono

Ať dělám co dělám, poslech české hymny mě vždycky tak trochu rozněžní. Naplní hrdostí. A právě před několika minutami mi navíc vykouzlil na tváři blažený, potutelný úsměv. Může za to pětiminutový filmový snímek Saši Gedeona z cyklu Visions of Europe, který v něm, stejně jako 24 dalších režisérů pětadvacítky, ztvárnil pohled na společnou evropskou budoucnost. Já jej dnes zahlédla náhodou na závěr televizního pořadu U nás v Evropě (na webu ČT zhruba v 59.minutě zde). V Česku působící ambasadoři a ředitelé kulturních center si s naší národní písní poradili se ctí. Sladce. A, stejně jako lze v Unii máloco stoprocentně sladit, rozhodně ne unisono. V tom je ta krása.