Sara Kadefors: Samota ve dvou

Knížku mi doporučila spolužačka, že ji prý její známá přeložila ze švédštiny. Na severu teď takovéhle věci letí... aby také ne. Na obyčejné dívčí románky mládež dlouho neužije, natož kluky. Je potřeba psát o jejich životě, ale nějak jinak, méně banálně... A to se právě Saře Kadefors podařilo. V příběhu dvou mladých lidí pocházejících z diametrálně odlišného prostředí velkoměstského a vesnického Švédska otevírá otázky základních lidských hodnot jako je přátelství, láska a zdraví a zároveň s nimi předkládá téma alkoholu či sexuality otevřeně a na rovinu, aniž by kohokoliv soudila. Toto poutavé čtení vede k zamyšlení, a to nejen náctileté. Jak už se mi v několika případech potvrdilo: neodtrhnete se.

Ona je krásná a oblíbená.
On je nula.
Ona bydlí v centru velkoměsta.
On v totálním Zapadákově.
Ona věčně vysedá s kamarádkami po kavárnách.
On věnuje veškerý volný čas baletu.
Ona už ztratila zájem o sex.
On je panic.
Oba nenávidí život, kterým žijí.
Ona se jmenuje Ida.
On Simon.
(převzato z přebalu knihy)


Sara Kadefors: Samota ve dvou, Albatros 2004
V roce 2001 oceněna jako nejlepší švédská kniha pro dospívající.

...a podruhé

"A tady nebylo ještě před pár lety nic než několik chalup a támhle nebyly žádné břízky, to né, tam jsme si chodívali hrát s klukama," začal pojednou postarší pán v autobuse a já se shovívavě usmívala. "A žádná auta! Koně všecko vozili, dokonce i popel na hřbitov! A do práce jsem jezdil na Barandov, pěkně přívozem přes Vltavu..." Pobavené tvář spolucestujících se otáčejí a autobus dál drncá dolů k Přístavišti. "To víte, měl jsem důležitou funkci, kontroloval jsem filmy, aby do vysílání neprošla žádná verbež..."

A byl na to hrdý. A mně zatuhl úsměv a měla jsem zas jednou o čem přemýšlet.